Stručné dějiny města Protivína
Starobylé město Protivín na řece Blanici je rozloženo ulicovým způsobem podél hlavní komunikace protínající město. Na jižním okraji náměstí se nachází zámek, dnes obklopený parkem, kdysi hrad opevněný vodními příkopy.
Místní jméno vzniklo podle A. Profouse přivlastňovací příponou -in z osobního jména Protiva, znamenalo Protivův dvůr nebo hrad. (Míst. jména v Čechách III.494).
Údaj na listině krále Přemysla Otakara II., vydané 17.3. 1268 v Písku, v níž král klášteru stvrzuje dar pana Hirza, říká, že svědkem tohoto panovnického aktu je Půta, syn Protivy.
Hrad nejspíše i chránil brod přes řeku Blanici a bažiny v okolí řeky na cestě, která spojovala Zlatou stezku s další významnou středověkou obchodní cestou (řekou Vltavou) u Týna a možná, že i s další zemskou cestou, která spojovala královské město Písek s Hlubokou a dále Českými Budějovicemi.
Hrad Protivín okolo roku 1280 je v držení rakouských bratrů Pruschenků ze Stetenberka, majících protivínský hrad od Přemysla Otakara II. v zástavě, nevíme jak dlouho, ani kdo je vystřídal. Pryšinkové nechali dne 1. září 1282 v Protivíně vyhotovit listinu, kterou darovali Vyšebrodskému klášteru role v Novosedlech. Tato listina je prvním dochovaným věrohodným dokladem o existenci Protivína.
Mezi rokem 1282 a léty třicátými 14. století zmínky o Protivínu nenacházíme. Teprve markrabí Karel v roce 1334 vyplatil „Královský zámek Protivín“ sumou 240 kop grošů, vypůjčených od Petra z Rožmberka. V témže roce markrabí Karel vysadil německým právem ves příslušnou k hradu Milenovice o 4 lánech se dvorem o 100 lidech.
O významu protivínského hradu svědčí skutečnost, že od roku 1334, kdy byl ze zástavy vyplacen, nebyl po dobu jednoho sta let až do doby Zikmundovy zastavován a byl v přímém držení Lucemburků.
Zákoník „Maiestas Carolina“, na němž pracoval Karel již jako český král, uvádí „caestrum Protiwin“ spolu s Hlubokou, Kostelcem nad Sázavou a Žebrákem mezi hrady, které může panovník zastavit.
V roce 1378 na sklonku svého života zastavil císař Karel část statku Protivín – totiž vesnice Břehov, Jeronice a Křenovice spolu s platem z Chotyčan v 500 kopách bratřím Ješkovi a Mikšovi z Lipoltic, Havlovi z Brloha a Janovi z Mezimostí. Vsi jsou výslovně uvedeny jako příslušenství hradu Protivína.
Hrad Protivín držel Karel IV. i jeho nástupce Václav IV. ve vlastní správě. V roce 1392 je doložena přítomnost panovníka Václava IV. na hradě Protivín.
Po vytěžení zlata v Píseckých horách přestal i hrad Protivín mít význam pro krále a proto v roce 1434 zastavil císař Zikmund zboží protivínské Oldřichu z Rožmberka a žádal, aby bylo spojeno s královským panstvím hradu Zvíkova, které již držel pan Oldřich dříve.
O tři léta později získal, opět zápisně, Přibík z Klenového v 800 kopách tvrz a městečko Protivín, se dvorcem poplužním, příslušnými vesnicemi, platy a úroky. Protože i nadále je pan Oldřich z Rožmberka zmiňován jako držitel, nepochybně došlo k majetkovému narovnání a přenesení práv s Přibíkem z Klenového.
V roce 1457 zajistil král Ladislav bratřím z Rožmberka, synům pana Oldřicha Joštovi Vratislavskému biskupu, Jindřichovi hejtmanu ve Slezku a Janovi „že hradů Zvíkova a Protivína do jejich života, on ani jeho dědicové, budoucí králové čeští od nich vypláceti nemají“.
Již příštího roku 1458 zastavují však bratři z Rožmberka hrad Protivín s městečkem a dvěma vesnicemi Chvalovi z Pohnání. Rukopis IA alfa No 1 zmiňuje tehdy hrad jen jako zpustlou tvrz, na níž povolil v roce 1459 král Jiří prostavět 400 kop. Protože pak Chval sám stavěl vlastním také nákladem, připisuje mu Jiří Poděbradský v roce 1469 dalších 380 kop a současně se zavazuje, že Chval i jeho syn budou moci držet Protivín bez výplaty zástavní jistiny do konce svého života. Tyto zápisy potvrdil v letech 1471 a 1478 král Vladislav a současně upsal Chvalovi na Protivíně dalších 2800 kop grošů. V té době se Chval píše na Protivíně, jeho dědicové pak již jako Protivínští z Pohnání.
Mikuláš a Jaroslav Protivínští prodali v roce 1527 Protivín tvrz a městečko Petru Sedleckému od Dubu.
Od roku 1530 se dostává panství do majetku a správy rodu Pernštejnů.
V roce 1530 drží zápisně Protivín Vojtěch z Pernštejna, není známo, zda se tak stalo „dobrou vůlí“, či zda král Ferdinand povolil jeho vyplacení. Téhož roku povolil král prostavět na Protivíně 1000 kop. Po Vojtěchově smrti v roce 1534 zboží spravoval jeho bratr Jan z Pernštejna. Ten 29. listopadu 1540 věnoval tento statek, totiž tvrz a městečko Protivín s dvorem poplužním a vsí Milenovice a Račice, Ondřeji Ungnadovi ze Suneku a jeho manželce Bohunce z Pernštejna.
V šedesátých letech 16. století vyplatil král Ferdinand panství Hlubokou i Protivín a postoupil je v dlužné sumě 115 000 kop míš. v roce 1562 nejvyššímu kancléři a tajnému radovi Jáchymovi z Hradce, na úhradu svého dluhu u něho. V listině z r. 1562 je statek Protivín popsán takto: “tvrz Protivín s pivovarem a mlýnem při ní a s chmelnicí, zahradou a štěpnicí.“ Jáchym z Hradce drží oba statky jako dědičné, spupné zboží.
Jáchym Oldřich z Hradce prodal 10.prosince 1598 panství Hlubokou s protivínským statkem rytíří Bohuslavu Malovcovi z Malovic a na Dřítni za obrovskou sumu 160.000 kop grošů českých. Za 4 dny, jak bylo již při prodeji Hluboké zásluhou Petra Voka z Rožmberka smluveno, byl prodán statek Protivín bratřím Kryštofovi a Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic za 60 000 kop grošů.
Jiří Vratislav zemřel již v roce 1603, Protivín, pak drželi jeho syn Jan starší Vratislav se strýcem Kryštofem Vratislavem z Mitrovic. Poslední vůlí z roku 1610 odkázal Kryštof svou část protivínského zboží synovci Janovi, který od roku 1612 spravoval statek již samostatně. V roce 1619 zdědil Protivín Janův syn Jiří.
Po smrti Jiřího Vratislava z Mitrovic jeho statky dědí Maxmiliána Veronika Švihovská z Riezenberka. Sama učinila poslední pořízení v roce 1661, jimž odkazuje protivínské panství své dceři Evě Johaně, provdané hraběnce z Trautmansdorfu, a vnučce Anně Marii. Podle závěti Evy Johany z roku 1674 a podle dědického narovnání v roce 1679 se Protivína ujal Zikmund Ludvík hrabě z Trautmansdorfu. Z jeho pozůstalosti prodává v roce 1711 jeho vdova Eleonora, rozená Harantová z Polžic, statky Protivín a Chřešťovice knížeti Adamu Františkovi Schwarzenbergovi za 400.000 zlatých a 4.000 dukátů klíčného. Schwarznberkové drželi panství Protivín až do 20. století, zámek do roku 1947.
Na žádost obecního zastupitelstva, podanou v srpnu roku 1898, bylo městečko Protivín povýšeno na město císařským rozhodnutím ze dne 27.11.1899. Městský znak byl udělen Protivínu dne 26. 8. 1902.
